Náš příběh se začal psát v roce 2004, kdy dcera absolvovala letní tábor u koní. Pobyt u koní ji natolik naplňoval, že začala chodit do jezdeckého klubu a začala se věnovat jezdeckému sportu. 

Na jaře 2005 jsme koupili našeho prvního koně a celá rodina doslova propadla jezdectví. Zanedlouho jsme kupovali dalšího koně. Pravidelné hodiny s trenéry, ježdění po okolí a ošetřování koní naplňovalo náš volný čas s dcerami. Absolvovali jsme drezurní a skokové soustředění, hobby i oficiální závody. 

V roce 2012 jsme už měli tři koně a rozhodli jsme se, že s nimi půjdeme do vlastních stájí. Za domem jsme postavili boxy, získali jsme několik hektarů pozemků. Stali se z nás zemědělci a chovatelé koní. Nakoupili jsme potřebnou techniku, obehnali pastvy ohradou, postavili přístřešky, vybudovali jsme velkou jízdárnu. K našim dospělým koním přidali půlroční hříbě. Vše dobré, co jsme se naučili v pronajatých stájích, jsme zúročili ve vlastním. Začali jsme se věnovat i westernovému ježdění. 

Dnes vychováváme další hříbě a poskytli jsme domov dalším dvěma koníčkům kamarádky. 

Když jsme si přivezli koně do vlastních stájí, uvědomili jsme si velkou odpovědnost za naše čtyřnohé miláčky.
Začali jsme tedy tak, jak jsme to znali, ráno koně do výběhu, večer zpět do boxu. Ty jsme postavili prostorné, s bezprašnou podestýlkou, s kopicí sena každý večer, vyhřívané napáječky s čistou vodou. Výběhy máme velké, členité, mimoúrovňové se štěrkovými cestami v zúžených místech a ve svahu. K dispozici prostorné přístřešky.
V zimě koníci trávili v boxu 15 hodin denně a pouze 9 hodin venku. V létě se pobyt upravil na 15 hodin venku a 9 hodin v boxu. Ale...
V zimě nás opravdu děsilo sychravé počasí, protože přístřešky koníci moc nepoužívali a naopak čekali v dešti, sněhu a větru u východu z výběhu na to, až je zavedeme do boxu. Proto jsme ve špatném počasí raději dávali nepromokavé deky.
V létě v podvečer útočil obtížný hmyz a koníci opět čekali u východu. I když se přes den schovávali před hmyzem v přístřešku, večer se těšili na papání připravené v boxech. Takže jsme zaváděli dříve, než hmyz začal útočit.
Dopadlo to tak, že v létě jsme vyháněli už ve 4:30 ráno, kdy vycházelo sluníčko a v zimě jsme nechávali koníky do tmy a to vše jen proto, aby se pobyt v boxe zkrátil na minimum. Přesto koníci trávili v boxech 30 až 60% času.
A potom padlo rozhodnutí. "Přestěhujeme koně ven!"
Upravili jsme venku přístřešky a vytvořili závětří, vymysleli jsme napájení koní i v mrazech. Koníci si velmi rychle zvykli na krmení v přístřešku a začali je používat jako stáje podle své libosti. V dešti, ve větru, když lítali chrousti, zuřila bouřka, když si chtěli odpočinout, našli jsme koně v přístřešku spokojené, suché a bez kousanců od hmyzu. Ráno se spokojeně pasou a vyhřívají se v prvních paprscích slunce v létě i v zimě. Změnili i chování mezi sebou. Vzájemně si ovívají hlavy ocasem, čekají v klidu ve frontě na vodu, hrají si spolu, vzájemně si drbou záda.
A hlavně, jsou venku spokojení.